Milštejnský rytíř

Na hradě Milštejně sídlil svého času rytíř Hasoň, který toužil po krásné dceři kováře Prokopa ze Cvikova. Ta jeho vytrvalé dvoření stejně vytrvale odmítala. Hasoň chtěl krásnou dívku mít za každou cenu a když nenacházel cestu k jejímu srdci, rozhodl se, že ji unese na své sídlo.

Jednoho večera vyjel se svými zbrojnoši jižním směrem - do Cvikova. Město už spalo a on toužil pohlédnout do sličné tváře kovářovy dcery. Přijel ke kovárně, zabouchal na dveře a na rozespalého kováře volal: "Ihned otevři, potřebuji okovat koně!" Jakmile kovář otevřel, Hasoňovi pacholci ho svázali, odvlekli do kovárny a tam ho nechali. Potom vtrhli do domu, probudili dceru, ta se musela ustrojit, venku ji posadili na koně a ještě v noci ji odvezli na Milštejn.

Tam jí Hasoň oznámil, že se stane jeho ženou a zároveň hradní paní. Hrozil jí, že ji bude věznit na hradě tak dlouho, dokud nesplní jeho přání. Hrdá kovářova dcera však se nenechala zastrašit. "Nikdy se nestanu vaší ženou, lásce se poroučet nedá," odmítala jeho hrozby.

"Však ty budeš jinak rozmýšlet, až tě nechám zavřít do hladomorny o chlebu a vodě," pokračoval rytíř ve svých vyhrůžkách.

Ve Cvikově ráno sousedé našli v kovárně svázaného kováře, který jim dopodrobna vypověděl celou noční příhodu. Sousedy popudila rytířova troufalost, únos kovářovy dcery byl otevřeným výsměchem celému městu.

Rozhodli se, že svému sousedovi pomohou. Shromáždili množství dobrovolníků a celý velký zástup táhl na hrad. Ani silné hradní zdi je nezastavily, ani dobře ozbrojená hradní posádka nezastavila rozhněvaného otce a jeho přátele. Hradu bylo dobyto. Na hradním nádvoří leželo několik pobitých obránců hradu a v jejich středu ten, kdo celé neštěstí způsobil: rytíř Hasoň, pán na Milštejně a neoslyšený nápadník, který ve své pýše věřil, že silou a mocí může získat všechno na světě včetně lásky krásné dívky. Jeho pýcha ho přivedla až k potupné smrti a jeho hradu přinesla zkázu.

Vítězové vtrhli do rytířského sálu a zapálili jej. V záři ohně vyvedli z hladomorny kovářovu dceru a celý průvod zvolna směřoval po kamenné cestě ke Cvikovu. Když se otočili, viděli hustý dým stoupající k nebi a zvěstující do kraje zkázu pyšného panského sídla i jeho pána.