O zázračné studánce a uzdraveném rolníkovi

Roku 1820 žil ve Strančicích zbožný rolník, kterého dlouhou dobu trápila nemoc očí. Když již nenacházel pomoc, začal si oči omývat vodou z pramene vyvěrajícího v lesíku nedaleko obce. Po čase jeho obtíže ustoupily a rolník uvěřil, že jej voda uzdravila. Z vděčnosti zavěsil na mohutnou jedli rostoucí vedle studánky obraz svaté Anny. Strom však po několika letech nechal porazit a obraz přenesl na mladší jedli stojící opodál. Když se dřevorubci pokusili poražený kmen odvézt na silném a téměř novém voze, vůz se pod ním náhle rozlomil. Vozka nad škodou naříkal a správce statku povolal kováře a koláře. Oba vůz prohlédli, ale nedokázali vysvětlit, proč se rozpadl. Byl podle nich pevný, správně zhotovený a k podobné nehodě neměl být žádný důvod. Lidé proto začali událost spojovat s poražením stromu, na němž visel obraz svaté Anny. Piaristický kněz Hynek, jenž tehdy spravoval strančický statek, nechal rolníkovi vůz opravit. Současně slíbil, že jako zadostiučinění nechá u studánky postavit kapli. Sám pro ni namaloval nový obraz svaté Anny. Než však mohl svůj úmysl uskutečnit, zemřel. Obraz před smrtí svěřil Matěji Soukupovi, známému ctiteli svaté Anny. Jedle u pramene mezitím rostla a lidé na ni zavěšovali další obrázky, dary a obětiny. Místo se postupně stalo cílem místních proseb a poděkování. Roku 1883, kdy kraj postihlo velké sucho, se strančičtí sousedé dohodli, že u pramene kapličku skutečně vybudují. Na stavbu uspořádali sbírku a postavili malou kapli, do níž se vešli sotva tři lidé. Roku 1892 byla kaple rozšířena do dnešní podoby a získala oltář, sochu svaté Anny a dva anděly. A tak se mezi lidmi uchovalo přesvědčení, že kaple nevznikla pouze lidským rozhodnutím, ale také jako následek uzdravení u pramene a podivné nehody, která potrestala poražení stromu zasvěceného svaté Anně.