Čerti na Karlštejně

Návrší nad Svratkou zdobí bývalý lovecký zámeček hraběte Filipa Kinského. Říká se, že dešťová voda, stékající po vysoké mansardové střeše hlavní budovy, odtéká z její severní strany do vzdáleného Severního moře a z protilehlé strany do moře Černého. Je pochopitelné, že vodu při jejím dalekém putování nejdříve sbírají lesní potůčky, potoky a nakonec řeky, které tím směrem utíkají. Kdysi se zde konaly slavné hony a velmi krásná byla i zdejší jelení obora. Když už však byl hrabě starý a nemocný pán, chátrající zámeček na kopci osiřel a do jeho zdí se prý na čas nastěhovali čerti.

Nikým nezvaní správci si v rozlehlém domě dělali, co chtěli. Ve slavnostním sále a přilehlých pokojích pořádali bujaré hody, při nichž se hojně jedlo, pilo a tancovalo. Chodby loveckého zámku sloužily čertům jako kuželková dráha. Šestispřežení černých hřebců k večeru přiváželo a před svítáním zase odváželo nové a nové hosty. Nejen Svrateckým se tenkrát těžko usínalo a lidé si ještě dlouho poté vypravovali, jak okolní hluboké lesy přenášely divoký povyk a pekelnou muziku ozvěnou do celého kraje. Také v neděli a ve sváteční dny býval Karlštejn zahalen štiplavým kouřem a čerti si nedali pokoj. Do blízkosti zámečku se nikdo neodvažoval. Pole a louky v jeho sousedství dokonce místní sedláci a chalupníci raději přestali obhospodařovat, než aby riskovali život. Přece se však v údolí našel jeden zvědavý dobrodruh, který se za čerty na kopec vydal a rozhodl se je odtamtud vyhnat.

Byl to mladý uhlíř Matěj z osady Cikánka, jenž vyráběl v kruhových milířích nedaleko řeky Svratky dřevěné uhlí. Na Karlštejn vyrazil ráno, kdy většina čertů po prohýřené noci odpočívala. Ačkoliv byl chlap jako hora, podařilo se mu zcela nepozorovaně vejít kovanou bránou až na zámecký dvůr. Odtud se tiše proplížil k pootevřeným vstupním dveřím a svíraje v ruce dlouhý formanský bič, vtrhl v bojovném odhodlání dovnitř. Jaké to bylo pro něho překvapení, když ani zde nikoho nespatřil. Namísto tlupy čertů před ním ležely pouze části rozlámaného nábytku, zbytky rozšlapaných jídel a střepy dopitých číší. Vystoupal proto po schodišti do patra, odkud se ozývalo děsivé mnohohlasné chrápání. Všechna okna zde byla zatemněna a jen místy ještě dohoříval nějaký ten zažehnutý svícen. Matěj se zastavil u dvoukřídlých dveří do hodovního sálu, zastrčil si bič zezadu za kalhoty a sklonil se ke klíčové dírce. V místnosti uviděl protáhlý stůl plný nedojedených dobrot a kolem něho i pod ním tvrdě podřimující pekelníky. Jeden z nich na stole chlupatými prsty přidržoval nablýskanou kuželkovou kouli, když v tom sebou ve spánku nečekaně škubl a těžká koule mu dopadla přímo na kopyto. Čert hlasitě zařval a Matěj se tak strašně lekl, že padl celou váhou těla na dveře a ty se rázem otevřely.

Jakmile se vysoký urostlý mladík s tváří od uhlí a bičem u pasu objevil ve dveřích, spletli si ho vyděšení čerti s rozzlobeným Luciferem a začali před ním prchat do všech směrů. Než se Matěj stačil vzpamatovat, byl už Karlštejn od všech pekelníků prázdný. Ve spěchu tu po nich zůstala ležet jen jedna hrací kuželka, kterou si uhlíř přinesl jako důkaz svého vítězství domů. To byla radostná odměna, když pak v chalupě zjistil, že to není jen tak obyčejná kuželka, ale je zhotovena z ryzího zlata!