Permoníkovo přemlouvání a záhada velkého pokladu

Zámek ve Vrchlabí se shlíží v klidných vodách jezírka. Tento kouzelný pohled si však mohlo dopřávat panstvo až od druhé poloviny 19. století. Tehdy zahradník Fuchs proměnil původní okrasnou zahradu v módní přírodní park. Nechal zasypat vodní příkop a naopak zřídil »zrcadlové« jezírko. Odraz zámku na jeho hladině tedy nebyl náhodným jevem, ale promyšleným záměrem. Stavba inspirovaná italským kastelem se čtyřmi nárožními věžemi patří k prvním renesančním sídlům na našem území. V roce 1545 si ji mohl dovolit opravdu bohatý pán. Kryštof z Gendorfu si panství koupil v roce 1533 z ryze praktických důvodů. Zatímco jeho předchůdci zřejmě považovali polohu vsi v podhůří Krkonoš za příliš odtrženou od centra moci, korutanskému důlnímu odborníkovi připadala skvělá pro jeho obor podnikání.

V horách se těžila ruda a zpracovávala v hutích. Kryštof z Gendorfu si krátce po svém přesídlení do Vrchlabí vymohl jeho povýšení na město. Však se sem hrnuli noví obyvatelé, aby si ve zdejších provozech vydělali na živobytí. Města ovšem měla v té době ještě částečně zemědělský charakter, a tak se dochovala zpráva o tom, že majitel panství daroval obyvatelům Vrchlabí v roce 1558 pastvu a kus lesa pro těžbu dřeva. Za to vyžadoval, aby sušili seno na jeho loukách. O podnikavém Gendorfovi se říkalo, že žije jen čísly o zisku. Asi proto vznikla pověst, že ho permoník z krkonošských hor přemluvil, aby udělal jednou taky něco méně užitečného, a to dílo neobvyklé krásy. Tak prý vznikla vysoká majoliková kamna, která se v tzv. rytířském sále jako jediný předmět z původního vybavení dochovala dodnes.