Domkářka

Další pověst vypráví, že v době rorátů, v adventu časně ráno, věřící chodili do kostela. Málokdo měl hodiny, a tak jednou stará roštínská domkářka omylem vstala dříve, vzala lucernu a pospíchala na bohoslužbu. Kostelní okna již zářila vnitřním světlem svátečních svícnů a bylo slyšet zevnitř žalostný zpěv. Bití zvonu na věži se ozvalo, když stařenka otevřela dveře a ukázalo se, že jde teprve o půlnoc. Kostel byl plný postav v bílém odění, zvědavě si prohlížející přicházející domkářku. Ta poznávala v obličejích přítomné známé, dávno mrtvé sousedy a sousedky, dospělé i děti. Rychle se otočila a chtěla utéct, ale jedna z postav, dávno zemřelá teta Horáčka již ji držela za vlňák. Stařenka se vytrhla, vyškubla z vlňáku a uháněla do vsi. Dostala se domů, ale málem zemřela. Sousedé, kteří šli na skutečné roráty, našli mezi hroby kousky roztrhaného vlňáku