O zaniklé studánce

Znamenitostí předmostskou byla i zdejší kyselka prýštící na několika místech ze země. Vedle Chromečkova domu byla v Hranické ulici nádržka (tzv. prádýlko), do níž stékala kyselka ze zahrad a z přeplněné nádržky pak odtékala dále. Studánek s kyselkou bylo víc, například ve svahu u vrby v prostoru dnešního koupaliště. Před školou byla studna s pumpou, kde se čerpala dobrá kyselka ještě před několika lety. U Předmostí kdysi bývala studánka a z ní prýštila tuze chutná kyselka. Dneska už tam není, zasypali ji, když odvodňovali pozemky. Ta studánka měla zázračný původ. Před moc a moc roky šel od Popovic k Předmostí jeden pocestný. Bylo to v nejparnější léto. Pocestný měl za sebou už kus cesty, tak si sedl pod strom a odpočíval. Měl žízeň, v krku jako vyprahlé a rozhlížel se, kde by našel trochu vody. Kousek od cesty se prostírala pěkná louka a na ní se zelenala bujná tráva. Pocestný si hned pomyslel, že by tam mohla být studánka. Tak se zvedl, vkročil na louku a hledal. Země se pod ním houpala, pod nohama cítil vlhko, ale voda nikde. Tu pocestný vzal svou hůl, zapíchl ji do louky — a vtom z trávy vytryskl pramen, voda crčela ven a naplnila pěknou studánku. Tak si klekl, nabral vodu do dlaní a pil. Tak dobrou vodu v životě ještě neokusil! Zavolal na lidi, co vedle na poli žali ječmen, dal jim ochutnat vody a všichni ji chválili. Od té doby měli u Předmostí studánku a chodili si do ní pro čerstvou vodu, i cizí se tu zastavovali, aby se napili. Jednou prý tudy jel jeden voják na koni. Věděl o té studánce a chtěl se z ní napít. Namířil si s koněm rovnou doprostřed louky. Jak na ni vjel, kůň se začal bořit do země a vzpínal se, ale voják koně mrskl bičíkem a nutil jej dál. Vtom se to stalo! Kůň i s jezdcem se probořili, nejprv až po boky, pak víc a víc, až se oba dva propadli do bahna. Měkká louka jejich tíhu neunesla, zmizeli v ní beze stopy. Než se lidé sběhli, aby jim pomohli, bylo už pozdě. Viděli jen, jak z bahnité půdy vystupují bubliny, jedna za druhou, jako by jezdec a kůň ještě někde pod zemí dýchali. Ty bubliny prý vycházely z louky u studánky pořád a kůň i voják tam v hlubině čekali na své vysvobození. Všecko přestalo, až tu studánku zasypali.