Vlčí rynk

Mezi Mutěnicemi a Dolními Bojanovicemi je zalesněné údolí, jemuž se dosud říká Vlčí rynk. A ne nadarmo. Děsuplný zážitek s vlkem tam měl i jistý gajdoš, který se jedné mrazivé zimní noci vracel k Dolním Bojanovicím ze svatby, na které hrál. Přes jedno rameno si nesl svoje gajdy, přes druhé ranec s výslužkou. Jak už to bývá.

Už se viděl doma v teple, když v tom zaslechl zlověstné zavytí. Vlk! Gajdoš nemeškal a vylezl na nejbližší strom. Vlk si ale sedl pod něj a hladově hleděl vzhůru. Bylo jasné, že jen tak neodejde.

Gajdoš se proto rozhodl obětovat část dobrot ze svatby a začal dolů házet koláčky. Ale nestačilo to. Vlk je postupně všechny sežral, ale pořád trpělivě seděl dole pod stromem. Tak musel gajdoš obětovat také klobásky. Vlk je také zblajzl, ale z místa se ani nehnul. Co teď?

Vězni v koruně stromu došlo jídlo i nápady. Hlavně mu ale byla zima a v nepohodlné poloze mezi větvemi mu tuhly všechny údy. Nebylo divu, že mu po nějaké chvilce vyklouzly z pod paže gajdy, spadly rovnou na vlka a vydaly při tom nepříjemný bečivý tón. A to muzikanta zachránilo.

Vlk zděšeně vyskočil a pelášil někam do lesa. Gajdoš tak přišel domů sice bez výslužky, ale živý a zdravý.