Panna se svazkem klíčů

Příběh se stal v dubnu roku 1812, kdy tesaři Dominik Tostánek z Horního Jiřetína a Josef Geška z Černic spravovali plot na lobkovickém panství v lesním revíru u hradu Jezeří. Když snídali, přemýšleli o tom, proč se pramen u jejich nohou jmenuje „Guackbrunen“ (Queck-quick = občerstvující). Povídali si také o panně, se kterou je spojen hrad Žeberk. Rozhodli se, že na Žeberk vystoupají a prohlédnou si zbytky zříceniny. Na cestu se vydali, právě když na věžních hodinách v Jezeří bylo tři čtvrtě na dvanáct. Sedli si na zbytek zdi a naobědvali se. Náhle uviděli dámu černě oděnou a zahalenou černým závojem. Kráčela zvolna k nim, prošla těsně kolem nich a její roucho se dotklo jejich kolenou. Ruce držela za zády, kde si pohrávala s klíči. Pak opět zase zmizela. Oba tesaři si slíbili, že nic neřeknou o svém dobrodružství, aby se jim nedostalo výsměchu, či aby nebyli považováni za podvodníky. Po dlouhém čase se stejně jeden z nich svěřil své ženě a tím se příhoda stala známou.