Čertův kámen

Vedle kaple sv. Josefa pod Kamenickým vrchem býval kdysi veliký balvan, podobající se povětroni. O jeho původu se vypráví toto:

Když si poustevník u kaple sv. Josefa kdysi postavil chatu, myslel si, že zde nalezne klid a pokoj ke svým modlitbám. A opravdu, zdálo se, že za pomoci zdejších lidí mu nebude ničeho chybět a on se cele bude moci věnovat zbožnému rozjímání a konání dobrých skutků. Zákupští občané často k němu přicházeli o radu a on je nikdy neoslyšel. Ti mu zas přinášeli vše, co ke skrovnému živobytí potřeboval, a tak všichni byli spokojeni.

Jak by však se spokojeností jiných mohl být spokojen vládce pekel? Poslal sem svého nejchytřejšího čerta, aby poustevníka oklamal nebo vystrašil, aby ho vyhnal z chýše i od kaple, aby se tam zase dařilo neřestem jako dřív. A kdyby samého poustevníka zapředl do ďábelských ténat, to by se peklu nejvíce hodilo a lahodilo.

Čert se nejdříve vydával za člověka, jenž potřebuje rady zbožného muže. Chtěl totiž poustevníka dobře poznat, získat jeho důvěru a pak ho obratně přivést do neštěstí. Vyprávěl o nehodách, jež ho v životě postihly, o své zemřelé ženě, o svých nemocných malých dětech, o ztrátě majetku a co jen si mohl vymyslet. I drobné dary mu přinášel, aby si poustevníka naklonil. Zbožný muž netušil, kdo je jeho častý návštěvník a snažil se mu být ku pomoci dobrou radou a slitováním. Tomu se pekelník v ústraní jen smál a těšil se, jak se mu začíná dařit.

Když byl čert již poustevníkovi téměř přítelem, pokusil se jej svést z dobré cesty. Tu mu vyprávěl o velikých hostinách biskupů a tázal se, proč také on - poustevník - si život hodokvasem neosladí, když i biskupové tak činí. Že by dovedl opatřit hojnost jídla a pití.

Jindy poranil v lese srnku a přivedl ji až k chatě a poustevníka se snažil přimět, aby jí sám život ukrátil, pečeni z ní udělal a dobrý oběd si z cizího masa vystrojil. Po třetí zase víno místo čisté vody nabízel a stále vymýšlel nové a nové úskoky na poustevníkovo polapení.

Však žádný jeho úmysl se nedařil. Poustevník odolával všem svodům, dokonce i začínal tušit, že není všechno, jak má být. I rozhodl se svého hosta vyzkoušet.

Když návštěvník měl zas jako obvykle přijít, namočil poustevník kus plátna do svěcené vody, aby z něho zvolna kapala. Plátno pak položil na trámek chaty nad místo, kde jeho podezřelý přítel a spolubesedník rád sedával.

Nic netušící čert už vkročil do dveří a pohledem se vyhýbaje kříži, co visel na protější stěně, usedl na své obvyklé místo. A hned poustevníka začal lákat, jestli by si v kostky nechtěl zahrát a čas si tak vesele ukrátit. Poustevník jen proti němu dosedl, aby jej lépe mohl pozorovat, souhlasil, že to tedy zkusí. Syn pekel se už radoval, že má kořist v pasti. V tom ale jako by žhavá krůpěj mu na hlavu padla, zrovna mezi rohy skryté v hustých vlasech. Čert sebou trhl a zuřivě se podrbal. Poposedl, ale za chviličku už si mnul rameno.

„Copak ti je, že chvíli neposedíš; ještě jsi ani kostky nevytáhl." Poustevník se po očku podíval na návštěvníka. Ten se ale vymlouval. Prý pohladil jakéhosi psa a asi nějaká blecha na něho skočila a teď ho zle trápí. A už znova nadskočil. A drhne ruku, hlavu, tu na nohu mu kapka dopadla, až na místě dost málo se neudržel, vstává, že prý si vzpomněl, že ho konšelé zavolali, že už musí jít, že přijde jindy v kostky si zahrát.

Zbožný muž však už poznal, co za hosta zde vítával. Ze zdi sňal kříž a jal se zlého ducha zaříkávat. Ten se kroutil, svíjel, naříkal, až nevydržel a se strašným proklínáním vyletěl z chaty. A ze vzteku nad nezdařeným dílem ještě balvan z vrcholu Kamenického vrchu vytrhl a mrštil jej silou, až se do ruda rozpálil, k poustevníkově chatě. Nebyla však už zloba ďáblova dost mocná a balvan před vztaženou, kříž třímající rukou poustevníkovou padl k zemi u kaple, před níž zbožný muž stál.

Kámen už zde dávno není. Dlouho se povaloval nedaleko v poli a pak byl odvezen do českolipského muzea, kde ho návštěvník může spatřit. A tak bude potvrzen příběh, který se dozajista stal tak, jak jsem vypravoval.