O lakomém mlynáři a pokladu pod hrušní

Mlynáři z mlýna pod městem se před mnoha lety přihodilo, že po tři noci za sebou měl stejný živý sen. Zdálo se mu, že k jeho loži přišla bílá postava a radila mu, aby se odebral do Prahy na Karlův most, tam že se dozví o velikém pokladu.

Mlynář nepatřil k lidem věřícím na sny, ale tentokrát mu to nedalo a vydal se do Prahy. Celou cestu mu vrtalo hlavou, jak může na tak frekventovaném místě, jakým je Karlův most, najít poklad, ale dál vesele šlapal k sídelnímu městu. Když konečně přišel na Karlův most, několikrát ho přešel sem i tam, ale nezjistil nic, co by upoutalo jeho pozornost. Rozmrzelý se už chtěl vydat na zpáteční cestu, když k němu přistoupil neznámý muž a ptal se ho, odkud přichází a co na mostě pohledává.

Když mu mlynář po pravdě odpověděl, neznámému se rozjasnila tvář a překvapenému mlynáři řekl, že je osobou, kterou hledá. Prý měl tři noci za sebou živý sen, ve kterém mu bílá postava radila, aby šel na Karlův most. Potká tam prý mlynáře z Tábora a vyptá se ho, z kterého mlýna přesně je, protože na jeho zahradě je pod starou hruškou zakopán poklad. Má ho tam jít vykopat.

Mlynář neznámému ani neodpověděl a pelášil zpět - domů. Sotva dorazil, začal pod hruškou kopat a brzy objevil hrnec, plný zlatých a stříbrných peněz. Ze šťastného nálezu se ale dlouho neradoval. Zakrátko stárek podle starého zvyku se slzami v očích spustil mlýn naprázdno, aby i on se mohl rozloučit s panem otcem, kterého v rakvi vynášeli ze světnice.

Mlynářova duše ale neměla po smrti klid. Snad proto, že z nalezeného pokladu nedal mlynář nic na městské chudé.

Krátce po tom, co mlynáře pochovali, začal jeho duch ve mlýně strašit a chasa odmítala pracovat v noci. V ten čas do mlýna zavítal krajánek a prosil o práci. Musel být odmítnut, protože ve dne bylo lidí na práci dost a v noci mlýn stál. Když krajánek slyšel v čem je příčina jeho odmítnutí, rozhodl se, že se na věc podívá. Opatřil si pěknou klokočovou hůl a na noc se ve mlýně nechal zavřít. Přesně o půlnoci se objevil mlynářův duch. Prošel mlýn, zkontroloval zařízení a pak vyšel na zahradu, kde zmizel pod starou hrušní. Krajánek, který ho po celou dobu pozorně sledoval, nelenil a v tom místě zabodl klokočovou hůl. Ráno za kuropění tam začal kopat. Zanedlouho narazil na nádobku s penězi, kterou tam zřejmě mlynář ukryl, aby z pokladu nemusel dát nic na chudinu. Pak tak za něj učinila jeho žena. Od toho dne se duch pana otce ve mlýně neobjevil...