Otrávené víno

V těžkých temných dobách středověku, kdy kvetlo lupičské řemeslo, ujal se na Tolštejně vlády rytíř, který přepadal a olupoval kupce na jejich cestách naším krajem. Tolštejn se tak brzy stal postrachem cestujících formanů. Za rukojmí, které držel uvězněné na Tolštejně, žádal výkupné. Který z vězněných byl chudší a nemohl se vyplatit, musel bídně zahynout. Když už bezohledné počínání tolštejnského pána přesahovalo všechny meze a ohrožovalo obchod s Lužicí, sešli se páni z okolních panství, aby se poradili, jak opět zjednat pořádek. Poslali na Tolštejn vyjednavače, kteří rytíře varovali před jeho nelidským počínáním. Vzkázali, že neuposlechnutí potrestají ohněm a mečem. Rytíř spoléhal na pevné hradby svého hradu a posly nechal vyhnat. Jeden z poslů na pána ještě zvolal: "Nespoléhejte příliš na vaše zdi, už byly dobyty pevnější hrady a na jejich troskách veselí bojovníci popíjeli víno a oslavovali vítězství". "To může být," zpupně odpověděl tolštejnský hradní pán, "ale přijdete-li na tento hrad, dostanete napít tak, že vám sám čert požehná." Oni nerozuměli smyslu jeho slov a kvapně Tolštejn opustili, vidouce, že odbojný rytíř nehodlá změnit způsob svého života a dodržovat zákony země.

Sotva opustili vyjednavači hrad, poslal rytíř své lidi, aby svezli na Tolštejn co nejvíce dobrého vína, kterým zcela naplnil hradní sklepení. Jeho chování se nijak nezměnilo. Drancování stupňoval a na hradě uvěznil další rukojmí. Jednou v noci sešel se spolehlivým služebníkem do sklepení a do všech sudů ušlechtilého vína nasypal smrtící jed.

Zemští páni nehodlali dále trpět řádění tolštejnského rytíře, shromáždili vojenskou hotovost a táhli na lupičské hnízdo. Při dobývání hradu se zřítila klenba sklepení a zasypala je. Vítězové neobjevili množství vína, a tak rytířova pomsta nadešla naplnění. Řadu let ležel hradní sklep pohřben pod troskami, až konečně nový pán hradu rozhodl, že celý hrad důkladně opraví. Když byly sutiny, bránící přístupu ke sklepení, uvolněny, jeden z dělníků vešel dovnitř. Po chvíli se vrátil celý omámený a pozbyl vědomí, jelikož otrávené víno uvolňovalo jedovaté plyny. Ostatní dělníci přičítali jeho stav opilosti a chystali se, že sejdou dolů a jeden sud si narazí. Jeden z nich se však rozpomněl na pověst o pomstě, kterou loupeživý pán hradu připravil nezvaným hostům. Proto nechal provést zkoušku, která potvrdila, že víno je smrtelně jedovaté. Protože se právě mělo hasit vápno, rozhodl, aby víno bylo použito na hašení vápna.

Tomuto vínu dlouho přičítali pevnost hradních zdí Tolštejna. Staletí vydrželo nechráněné zdivo Tolštejna vichrům i vodě a sněhu a nám nezbývá než obdivovat fortel těch, kteří hrad stavěli.