Panská skála

Vulkanická činnost byla v dávné historii planety velmi častá a památky na tyto aktivity jsou dodnes patrné. Příkladem může být Kamenický vrch u Zákup, kde se kdysi těžil čedič, nebo Panská skála mezi Práchní a Kamenickým Šenovem.

Necelých šest set metrů vysoká národní přírodní památka vznikla nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské. To vedlo ve druhohorách a třetihorách k alpinskému vrásnění. Vznik nových zlomů v kůře umožnil znovuobnovené sopečné činnosti propustit magma přes tyto zlomy k povrchu. Uvězněné magma začalo velice pozvolna chladnout. Začala vznikat typická odlučnost, kterou je možné dnes pozorovat.

Skála je tvořena pěti až šestibokými sloupci, které uprostřed návrší stojí svisle, ale směrem do stran se sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany.

Některé z těchto sloupců jsou až dvanáct metrů dlouhé a v průměru mají kolem pětadvaceti centimetrů. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo z vytěžené jámy a plní se dešťovou vodou. Rozlohou přes jeden a čtvrt hektaru velká skála je nejstarší chráněný geologický útvar na českém území a je nejnavštěvovanějším geologickým útvarem v Čechách, dobře známým i geologům v zahraničí.

Jméno Panská skála vzniklo překladem německého názvu Herrnhausfelsen a od odvozeného staršího lidového označení Gehörnhaus. Herrnhaus znamená panský dům a slovem Gehörn se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skály.

Kdysi zde bylo asi třicet metrů vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, kterému se říkalo Kalvárie nebo také Křížový vrch. Už před koncem osmnáctého století zde lidé lámali kamenné sloupky, aby je pak použili jako dveřní nebo okenní sloupky, případně patníky a obrubníky. Díky této činnosti byla postupně odhalena ojedinělá vnitřní stavba vršku.

Tento jedinečný úkaz by nejspíš zanikl nebýt profesora Josefa Emanuela Hibsche, který působil na Zemědělské akademii v Děčíně-Libverdě.

Záchrana Panské skály se stala i jedním z cílů českolipského Exkurzního klubu, založeného v roce 1878. Snahy klubu dlouho vycházely naprázdno, protože v té době ještě o zákonech na ochranu přírody neměl nikdo ani potuchy a žádost o vykoupení skály tehdy Český zemský výbor zamítl, že na takové účely zkrátka nemá peníze.

V roce 1902 proto bylo v Děčíně založeno Sdružení na záchranu Panské skály, jež se snažilo peníze shromáždit sbírkami, pořádáním loterie, dobročinných bálů nebo prodejem upomínkových předmětů. Dva roky nato se podařilo klubu dosáhnout zastavení těžby na samotném vrcholku. Roku 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena nová dohoda o pronájmu hlavní části skály na šest let za roční poplatek tři sta korun.

Paní majitelka ale byla obchodnice a tak po vypršení smlouvy v lednu 1913 lámání sloupců ze skály obnovila a za další pronájem požadovala dvojnásobnou cenu. Bohužel, to už ale nashromážděný kapitál nestačil. Nezbývalo nic jiného než atakovat tehdejší úřady. Úspěch se dostavil ve chvíli, kdy byla v březnu 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně přerušena a po dalším jednání bylo o měsíc později lámání kamene na Panské skále zakázáno.

Bohužel, během první světové války bylo přes četné protesty lámání kamene v malé míře obnoveno a pokračovalo i mezi válkami. V roce 1939 se dokonce uvažovalo o odtěžení celé plochy mezi skálou a silnicí, kde mělo vzniknout turistické zázemí s parkem, a vytěžené sloupky měly být použity k zabezpečení ponorkové základny na ostrově Helgoland.

K uskutečnění tohoto projektu už ale nedošlo a po válce v roce 1948 byla těžba na Panské skále definitivně zakázána. Narušená skalní stěna byla zakonzervována a roku 1953 byla skála prohlášena přírodní rezervací.

Z vrcholu Panské skály je úžasný výhled na Kamenický Šenov, Českou Kamenici, České Švýcarsko ale i na hřeben Lužických. Díky romantickému a tak trochu tajemnému vzhledu se skála stala vyhledávaným místem nejen turistů, ale i filmařů.

Nejznámější scéna, kde jsou „varhany“ dalším „hercem“ je z pohádky Pyšná princezna. Kdo by neznal scénu, kdy princ Miroslav s princeznou Krasomilou prchá před královými pohůnky a schovají se právě za stěnou z čedičových sloupů na Panské skále.

Na závěr přeci jenom jedna historka. Na jihovýchodním úpatí Panské skály stojí Mariánský sloup, postavený na památku mladého tovaryše a vdovy, kteří zde umrzli za bouřlivé zimní noci 18. ledna 1739. Jeho přesné stáří bohužel neznáme. Předpokládá se, že byl postaven ve stejném roce, co došlo k tragédii. Pokud budeme akceptovat lidovou tradici, podle níž nechal sloup postavit prácheňský rychtář Christian Palme, pak musíme přijmout i to, že rokem vzniku sloupku může být i letopočet 1773.