Pohádka o buchtovém skřítku

Kdysi dávno, byla půda kolem Úsova rovná, bez propadlin. Hluboko pod zemí žili skřítkové, kteří tam dolovali zlaté poklady a drahokamy a schovávali je ve velkých hrncích, které se kolem Úsova často nacházeli. Jeden skřítek, kterého ostatní neměli moc rádi, protože se neřídil dávnými pravidly, chodil potajmu k jedné staré vdově na buchty, které mu velmi chutnali a za které jí dával zlaté poklady. Dělal to tak velmi dlouho, až se u něho objevil král skřítků a řekl mu, že pokud v tom bude pokračovat, zahubí tím celou říši skřítků. Celý rok se tedy skřítek vyhýbal vdově i jejím skvělým buchtám, ta ale chtěla další poklady, protože chtěla naplnit všechny truhlice co měla doma a tak upekla nejvoňavější buchty co uměla a šla k lesu, kde dříve potkávala skřítka. Skřítek buchty hned ucítil, ale i když věděl, že je nesmí, vůně byla tak silná, že se vdově ukázal. Když potom buchty i viděl, nechal se vdovou usmlouvat, že za každou buchtu co sní, jí dá jeden malý drahokam. Když se potom zakousl do první buchty, ozvala se rána a všichni skřítkové zmizeli a tam, kde kopali své poklady a drahokamy, tam se objevila velká díra. Proto se kolem Úsova nyní nalézá tolik jam a prohlubní.