Černožický poklad

Marně toho rána hospodyně v jedné z černožických chalup hledala hrnec, do kterého obvykle ukládala na zimu hrách. Poněkud ji to skoro na celý den rozladilo. Když pak ale uviděla onoho cizince, jak se s večerem vrací k chalupě drže za uzdu svého koně, opět pookřála.

Již několik dní se potloukal tenhle docela pohledný mužský kolem jejího stavení. Zprvu se ho trochu bála, pak si zvykla. Kdo ví, co tady hledá. Nejvíce jí bylo líto, že ať namáhala hlavu, jak namáhala, stále nevěděla, co je zač. Z něho samotného aby člověk každé slovo kyjem páčil. A navíc těm slovům nebylo ani příliš rozumět. Od svého koně se nehnul, dokonce vedle něho i přespával.

Cizinec vypadal slušně a choval se slušně. Za každý kousek jídla platil poctivě. Ale postupem času připadal hospodyni čím dál tím zasmušilejší. Na dlouhé hodiny se s koněm kamsi ztrácel, pak se zase, viditelně utrápenější, vracel. Přesto žena byla nakonec v těchhle nejistých časech docela ráda, že se kolem chalupy ochomýtá chlap, který zcela určitě není lapkou. Tohle věděla najisto. Choval se pěkně k ní i k jejím dětem a kdo se takhle chová k malým capartům, nemůže být špatný.

K jeho ztrápenosti se dnes ale přidala jakási nervozita. Usedl na zelený drn vedle svého hnědáka, ale stále těkal očima po rychle temnějícím okolí. Jako by se něčeho bál. A on se skutečně měl proč bát. Věděl, že skoro v bezprostřední blízkosti Čemožic se stále potulují početné a čím dále tím drzejší ozbrojené oddíly. Domácí i cizí.

Vůbec nebylo v Českém království bezpečno v tom prvním roce po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. Teprve loni byl v Olomouci zabit a jako by se to supi vrhli na českou zemi.

Pro obchodníka, kterým cizinec byl, nastaly těžké časy. A přitom jaké báječné obchody ještě před krátkým časem v bohaté Praze dělal! A teď aby se před posledním úsekem cesty do ciziny skrýval jako zločinec v zastrčené vísce, která měla sotva dvanáct nachýlených stavení. Ale bylo zde alespoň bezpečno.

Vtom sebou trhl a vyskočil. Na severním obzoru, nad korunami stromů se rozlila narudlá záře. Požár.

A dálkou ztlumený křik. Ne, není v bezpečí už ani tady. To zřejmě hoří semonická tvrz vedle kostelíka svaté Markéty. Právě dnes tam nepozorován obhlížel cestu a brod.

Ráno musí dál. Musí se nějak dostat do sousedního Polska. Jen na východě za labským korytem zahořely první červánky, vyskočil na koně. Nejel však příliš dlouho.

Za prvními stromy, ještě takřka na dohled od poslední chalupy, seskočil, rozhrnul vadnoucí zulámané větve na zemi a vyňal z úkrytu hliněný hrnec. Včera ho tajně vzal hospodyni.

Do hrnce pak opatrně vsypal obsah jedné sedlové brašny. Ne, s tímhle by se na další cestu neodvážil.

V pokleku se ještě jednou v matném rozbřesku laskal s těžkými kousky litého stříbra. Pomalu je spouštěl zpátky do nitra nádoby. V prstech promnul stříbrný brakteát s rubovou stranou holou, na líci se vzpínal dvouocasý český lev. Nejdéle však zrakem spočinul na nádherné ražbě pražských grošů Václava II. Polaskal očima královskou korunku vyraženou na líci a ještě jednou přečetl kruhový nápis vyvedený v latině - Václav II., král český.

Těžko se loučil s tolika penězi, se svým úspěchem. Ale vzít je s sebou na další nejistou cestu? Tady mezi čtyřmi lesními velikány, snad tři stovky metrů od vísky je zakope. Jen na chvíli. Až se poměry uklidní, vrátí se. Určitě.

Do tří stromů udělal hluboké záseky ostrým mečíkem. Do stromu, pod nímž svůj poklad ukryl, zásek neučinil. To pro jistotu, kdyby se někomu zdála znamení podezřelá.

Chvíli ještě postál. Jako by si chtěl vrýt do paměti každý detail onoho místa. Na východě, za stromy kolem Labe, vyšlo slunce. Ptáci v korunách křičeli.

Proklaté nepokoje! Proklatá země! Proklatá touha po bohatství! Pro jistotu však ještě před odchodem pojistil svůj poklad zaklínadlem.

"Kdo by tenhle hrnec stříbrňáků našel, ať z peněz ani stříbra žádného užitku nemá, ať ... ale ne, vrátím se přece."

A obezřetně se vydal cestou k Semonicům, odkud slabé závany větru chvílemi přinášely pachy spáleniště. Ještě týž den však zahynul rukama lapků.

A tak černožický poklad ležel pokojně v zemi celá dlouhá staletí. Když byl ale čirou náhodou v šedesátých letech dvacátého století odkryt, jako by na něm stále ještě spočívalo ono prokletí nešťastného obchodníka. Byl nalezen v době, jež nepřála nálezcům, natož pak podnikání či obchodu, a tak přinesl všem opět jen starosti a problémy.