Země odmítá čarodějnou Hanu

Při cestě do Lhotky, u Kamenného potoka, bylo místo, kterému se pravilo v Zámrlí. V nedalekém lese tam žila známá čarodějnice Hana Škrblena. Jednou do jejího stavení zabloudil cizí sedlák, který šel kolem z jakéhosi trhu, a prosil o trošku vody. Škrblena právě stloukala. Do prázdné máselnice přidala jakýsi prášek, zalila jej vodou, párkrát udeřila tloukem a už vytahovala hroudu másla. Přistrčila hrnek a už udivenému sedlákovi namísto vody podávala nejlepší podmáslí. Sedlák ho vypil a za chvíli stejně ještě poprosil o trošku vody. Čarodějnice odešla ke studni, a zatímco vážila vodu, sedlák nelenil. Přiskočil a odsypal si trošku toho tajemného prášku. Za vodu poděkoval a šel. Když konečně došel domů, hned volal na ženu, ať nachystá máselnici a vodu, že budou stloukat máslo. Jeho žena si nejprve poklepala na čelo, ale nakonec uposlechla. Sedlák do vody přisypal trošku kouzelného prášku, žena jenom dvakrát udeřila a zírali oba! V máselnici byl velikánská hrouda másla. Schovali ji pod veliký talíř na polici v komoře. V noci, když již všechno spalo, tu se do chalupy začali dobývat čarodějní duchové. Neustále volali, aby vrátili, co jim nepatří. Tak to šlo po tři noci za sebou. Poslední noc se sedlák dopálil a kouzelný prášek vyhodil oknem ven. Od těch časů měli od duchů dočista pokoj. A jak se vedlo Haně Škrbleně? Čarodějnice hana nato brzy zemřela, prý snad proto, že si smrtelným člověkem kouzel a čárů neznalým nechala ukrást kouzelný prášek. Vystrojili ji křesťanský pohřeb. Sedělo u ní několik říkaček, které se modlily a zpívaly náboženské písně. Jenomže mrtvé Škrbleně jakoby se to nelíbilo. Mlela a házela sebou v rakvi, až z ní potřikráte vypadla ven. To neznámá a zlá síla si nepřála, aby Šrblenu pohřbili, jak se pohřbívají křesťané. Třetího dne byl pohřeb. Když rakev spouštěli pod zem, země ji nepřijala. Šest mužů tlačilo rakev pod zem a nic. Sedmkráte jí vykopali prostý hrob na neposvěcené půdě pod lípou za vesnicí.