Rábský čert

Pan Půta Švihovský si ze svých cest přivezl ochočenou opici. Opice byla velmi přítulná a brzy si na hradě Rabí zvykla. Směla se volně pohybovat po hradních komnatách a Půta Švihovský se bavil jejími kousky. Lidé, kteří ji neznali, se jí však často báli a mnozí ji považovali dokonce za čerta. Jednou Půta Švihovský odjel do Prahy. Opici svěřil svému starému služebníkovi a přikázal mu, aby ji dobře krmil a hlídal. Opice však svého pána hledala po celém hradě. Nemohla ho nikde najít. V noci uprchla z komory, do které ji služebník zavřel. Vyskočila oknem, spustila se z hradeb dolů a utekla směrem k řece. Přes most se potom dostala do lesů na šumavských stráních. V nedaleké Hejné, která patřila rábskému pánu, se jednoho dne vydal jeden pověrčivý muž do lesa na dříví. Jak tak kráčel lesem, uslyšel najednou v koruně stromu praskání větví. Vzhlédl. A leknutím téměř zkameněl. Na stromě nad ním seděla černá chlupatá postava. Z očí jí jiskřilo a cenila na něj zuby. Muž se vyděsil a utekl domů. Vyprávěl sousedům, že v lese spatřil čerta Netrvalo dlouho a zpráva se rozšířila po celé vsi. Pověrčiví lidé se rozhodli, že čerta musí z lesa vyhnat. Vzali vidle, cepy, sekery a obušky a vydali se do lesa. Když opici objevili, začali na ni útočit. Opice však vůbec nechápala, proč se na ni lidé zlobí. Myslela si, že jde o nějakou hru. Počínala si proto po svém uhýbala, vřeštěla, šplhala po stromech a dokonce lidem vracela kameny, které po ní házeli. Tím ovšem jejich strach ještě vzrostl. Byli přesvědčeni, že mají co dělat se skutečným čertem. Tak se z Půtovy uprchlé opice stal v očích obyvatel Hejné rábský čert