Pověst o Hamrnickém dvoře

Jednoho bouřlivého a větrného podzimního večera zaklepal na vrata starého Hamerského dvora nad Kosím potokem podivný cizinec v doprovodu staršího muže. Prosili o střechu nad hlavou v té nepohodě a byli přijati hospodyní. Vše co mohla kuchyň a sklepení nabídnout, jim bylo přineseno. Zasedli k jídlu a cizinec si všiml, že selka pláče. Zeptal se jí, co se stalo.

Selka prozradila se vzlykotem, že její muž je na smrt nemocen a blíží se jeho konec. Nemůže však zemřít bez posledního pomazání. Cizinec poprosil, aby ho dovedla ke smrtelné posteli za nemocným. Cizinec utěšoval muže, tak silného ve víře, a říkal, že smrt je sladká dřímota při přechodu na onen svět, který je lepší než tento. Nemocný se s námahou nadzvedl a řekl, že nemůže zemřít jako katolík bez posledního pomazání od kněze. Nato se dal cizinec poznat. "Bůh mne sem přivedl - jsem kněz a jsem připraven dát ti pomazání," řekl. To také provedl a krátce nato sedlák jménem Niklas Hammer zemřel. Onen neznámý cizinec byl farář v Melmicích a stal se později opatem kláštera Teplá pod jménem Raymund Wilfert I. Dvůr, nazývaný za onoho času Froschhammer, koupil pro tepelský klášter a nechal ho zcela přestavět.

Jde o dnešní Hamrnický zámeček, který je v neutěšeném stavu. Zde býval kdysi velký selský dvůr, zvaný HAMMERHOF. Za časů třicetileté války ho vlastnil jakýsi Danikel Froschhammer. Traduje se ještě jiná pověst, totiž že v dávných dobách zůstal majitel tohoto dvora jediný věrný katolické víře, když se v celém tomto kraji rozšířilo a zvítězilo husitské učení.