Pověst o Sporné studánce

Nad částí Studánky, která se dříve nazývala Juchhe, je nedaleko saských hranic tak zvaná „Sporná studánka. Její voda nikdy nevysychá, a tak si odtud mohli lidé z Juchhe i v době sucha nosit vodu. Před dávnými časy, kdy bylo ve Studánce jen několik chýší, ve kterých bydleli dřevaři a uhlíři, slyšel Stoffel při rovnání milířů povídání několika lidí a hrkot povozů, které se blížily z údolí Halštrova. Stoffel se schoval za křoví a viděl, jak jeden muž označoval svou holí nejsilnější stromy, které pak byly ihned káceny. Stoffel v muži poznal hraběte Zedtwitze ze zámku Elster. Avšak pozemek nebyl v jeho majetku, patřil jeho bratranci z Podhradí. Teprve nedávno ukázal hajný z Podhradí Stoffelovi hranice, kam až smí kácet dřevo k pálení v milířích. Stoffel spěchal rychle k nejbližší lesní chýši, ve které bydlel hajný Kannes. Oba pak spolu šli po zvuku seker a hajný poznal drvoštěpy pána z Elstru. Řekl: „Nesmím dopustit, aby někdo kácel mému pánovi nejlepší stromy“, a chtěl hned tuto činnost zarazit. Ještě včas si to však rozvážil, pospíchal do Podhradí a ohlásil krádež na zámku. Pán z Podhradí pak spěchal s hajným a čeledí na místo sporu, kde již byly naloženy dva vozy silnými kmeny. „Pozdrav Bůh, pane bratranče“, začal pán z Podhradí, „co děláte vy, Elstřané, na mých pozemcích?“ „Co zde dělám, do toho vám nic není,“ odvětil pán z Elstru, „protože moje hranice sahá až k cestě na Bärenloh.“ Nyní svědčil hajný z Podhradí, který byl kdysi při vyznačování hranice, a ukázal na jeden vysoký buk, který tvořil hranici. Ale drvoštěpové se mezi tím již pustili do sebe a vzápětí se rozpoutal prudký boj, ve kterém, přes četná zranění zvítězili podhradští. Drvoštěpové z Elstru byli zahnáni až za hraniční buk. Pán z Podhradí tam dal vykopat hraniční příkop, který je tam dodnes. Ve studánce sporu si podhradští vymyli své rány.