O manželích co přepadávali formany

Ve Vraní Lhotě kdysi žili mladí manželé a lidé o nich povídali, že jsou velicí lenoši. Vyhýbali se práci jak mohli a přece se jim dobře dařilo. Byli živi z krádeží a loupeží. Číhali na formany u silnice, přepadali je, zabíjeli a náklad z vozů loupili. Koně s prázdným vozem jeli dál a dál, až se někde zastavili. Nikdy se nepodařilo zjístit, na kterém místě byl forman zabit a vrahové žili klidně a spokojeně dál… Kdysi Formani jezdivali s vozy po silnici po dalekých krajích a když se stalo,že nějaký forman už do Lhoty nedojel, lidi nenapadlo, co jej potkalo. Mysleli si, že začal jezdit po jiných cestách. Lupiči si nemohli nechat naloupené věci doma, měli strach, že by je někdo objevil a tak by je usvědčil ze všech těch vražd. Žena přišla s nápadem zakopat poklady pod stromy. U řeky Třebůvky roste hodně vrb a olší. Tam u cesty přes luka věci schovali. A strom poznačili, aby daný poklad zase našly. Zdálo se, že to je dokonalý ukryt.Ale jednou přišla veliká bouře a lilo jako z konve. Pršelo několik dní a voda v Třebůvce vystoupila z břehů. Voda podemlela břeh a a vyvrátila několik stromů. Když tam lupiči přišli pro svůj lup, peníze a drahocenné věci už tam nebyly. Byli oba zlostí celí bez sebe, muž vyčetl ženě, že to byl hloupý nápad zakopat peníze u řeky. Že je měli zakopat v lese. Žena se bránila a tak došlo hádce.

Muž v zápalu hněvu popadl nůž a ženu zabil. Její tělo pak hodil do Třebůvky.Po tomhle činu už ale nemohl loupit a přepadávat formany, a tak se z něj stal tulák, často proklinal ženu a litoval zráty pokladů. Až se z toho všeho nakonec zbláznil.A když skončil svůj život, nikdo nevěděl kde. Po smrti ale neměl pokoje, za své zločiny měl odprošovat formany. Až mu odpustí tolik formanů, kolik jich zabil, bude teprve vysvobozen. A tak chodil v noci po cestách a silnicích kolem Vranové Lhoty a když jel nějaký povoz, přicházel k němu a nahlížel dovnitř. Možná jeho duch tam stále ještě chodí a čeká další formany,aby mohl smýt svoji vinu.