O tajemném vchodu do podzemní jeskyně s pokladem

Při cestě vedoucí k vrcholu Rychtáře leží osamělý balvan, pod nímž je, podle pověsti, tajný vchod do podzemní jeskyně. V ní je ukryt obrovský poklad, který po dlouhé věky střeží mocní duchové.

Mnozí lidé se pokoušeli za pomocí nejrůznějšího čarování tyto strážce podzemního bohatství přemoci, protože touha po zlatě byla co svět světem stojí vždy silnější, než strach z duchů a strašidel. U kamene, který byl označen vyrytým tajemným symbolem velkého klíče, se scházeli hledači pokladů čekali na okamžik, kdy jim zhasne rozžatá svíce pohne se lískový proutek, který svírali v dlaních. To byla chvíle, v níž bylo možné pohnout balvanem a do zející díry vhodit kořínky z mandragory a vršky z devatera stromků, které spolu s pronášením tajemných formulí měly vypudit z podzemí strážící duchy. Tak si to alespoň představovali ti, kteří zatoužili po rychlém zbohatnutí a nevěděli, že proti síle toho, který zaklíná poklady, nezmůže nic ani sebevětší lidské přání. Mnoho lidí, kteří se chtěli dostat ke skrytému pokladu, se jen tak tak stačilo útěkem zachránit z dosahu rozezlených podzemních strážců. Ti se vysmáli všem zaklínacím formulím i praktikám, které si pro boj s nimi připravil prostoduchý člověk a vzápětí se vynořili z hlubin země, aby předvedli, co se může stát, když chce někdo vstoupit na zapovězená místa. Přesto, že historky těch, kteří utekli s nepořízenou, se vyprávěly po celém kraji, stále další a další odvážlivci zatoužili znovu vyzkoušet, zda se právě jim nepodaří ochromit sílu hlídajících duchů.

Až jednou se to opravdu podařilo jistému muži, který s pomocí mnohaletého čarování objevil tři slova, ta jediná, která otevírají poklady. Vydal se jedné noci ke kameni a vyryl ostrým nožíkem slova do jeho povrchu. Následovalo to, co už mnohokrát před tím. Ale tentokrát mu mocní duchové pokorně uvolnili cestu ke zlatu i klenotům a vybídli ho, ať si odnese, co jen unese. Tak se z onoho muže od této noci stal bohatý člověk, který ale nikdy nikomu neprozradil, jaká že to byla slova která mu otevřela bránu do podzemní jeskyně. Pověst ještě vypráví, že povrch kamene byl už dalšího dne zcela hladký, a že slova se znovu objevují jen po sedmém úplňku roku, kdy písmena zazáří v kapkách ranní rosy.