Založení kláštera U Svaté dobrotivé

V lesích u Hořovic stával hrad Valdek, jehož zříceniny dodnes se tam spatřují. Pán toho hradu Oldřich z Valdeka byl rytíř statečný a mysli nábožné. Tomu zdál se jednou podivný sen. Spatřil se svého lože dva vážné starce, v nichž poznal apoštoly Petra a Pavla tak, jak byli na obraze v hradní kapli vymalováni. I řekl jeden ze svatých těch apoštolů pánu z Valdeka:

„Vstaň, pane Oldřiše, ustroj se a pojď s námi, kam té povedeme!“

Poslechl ihned pan Oldřich, a když se přistrojil, vyšel za starci z paláce. Bylo časné jitro, v hradě ještě všechno spalo. Živé duše na nádvoří nespatřili. Zdvižitý most před nimi sám bez hluku se spustil, a oni vyšli z hradu. Letní den vstával, ranní větřík vál, les dýchal svěží vůní, ptáci se probouzeli a začínali prozpěvovati. Panu Oldřichovi bylo tak milo, jako by vší pozemské tíže byl zbaven. I kráčel lehce za svatými, kteří jej vedli lesem až do hlubokého údolu, kde se zelenala lesní louka, se všech stran vysokými stromy obklopená, jasným potůčkem protékaná. A na tom líbezném místě spatřil pan Oldřich pannu krásnou, nebeským jasem oblitou, kterak se naň usmívá a jemu kyne. Ptali se oba muži rytíře, ználi tu pannu. A když řekl, že nezná, pověděli mu, že je to Panna Maria, kterou on v modlitbách svých uctívá horlivě.

Pan Oldřich padl na kolena před nebeským zjevením a klaněl se jemu. Tu promluvila k němu svatá panna a přikázala mu, aby v těch místech klášter založil. Pán z Valdeka přislíbil tak učiniti a přemožen pohnutím padl na tvář svou. Když se vzpamatoval a pozvedl hlavu, nespatřil již ani Panny Marie, ani svatých apoštolů. Pomodlil se tedy na poděkováni za tu milost, vstal a vracel se k Valdeku. Když přišel před hrad, spatřil most zdvižený; i postavil se před příkopem a volal na branného, aby jej pustil do hradu. Branný podivil se nemálo, vida pána svého venku, a když most spustil a pán vešel do hradu, pravil mu: „Pověz, prosím, pane můj milý, kdy jsi ty z hradu vyšel! Vím, že jsi byl na noc doma, a z hradu jsem tebe nepouštěl.“ I řekl brannému pán:

„Z boží vůle se stalo, že jsem se dostal z hradu.“ Dobře si pán z Valdeka pamatoval lesní louku, na kterou jej apoštolové Petr a Pavel zavedli. Znaliť to místo líbezné, kde rád se zastavoval, když v lesích těch zvěř honíval. A měl pevné předsevzetí, že vykoná, co mu svatá panna přikázala. Hned na druhý den vyjel s družinou svou z hradu a ke Praze chvátal, ke králi Přemyslovi. Tomu o tom svém vidění pověděl a oznámil, že tam na té louce chce vystavěti klášter. Úmysl jeho schválil král i biskup, on pak ustanovil se na tom, že tam mnichy bosáky uvede, řehole svatého Augustina.

Na jaře r. 1263 založen byl potom na lesní louce klášter a zasvěcen Panně Marii dobrotivé. Říkali tomu klášteru „Na ostrově“, později ujalo se jméno „U svaté Dobrotivé“, jak se klášter dodnes nazývá.